Rubriky

„Policajti jsou svině“, než vám teče do bot.

Policista musí budit respekt, to je základním předpokladem úspěchu práce policisty na ulici. Již při jeho příchodu by mělo být jasné, kdo je kdo. Mám v živé paměti setkání s příslušníky Veřejné Bezpečnosti (komunistické policie) před rokem 1989. Dívali jsme se na ně skrz prsty, protože se jednalo o představitele komunistické moci, ale měli jsme před nimi respekt. Nikdo si nedovolil diskutovat nebo nedej bože neuposlechnout jejich výzvy. Neměl jsem je rád, ne proto, že byli policajti, ale proto, koho reprezentovali. Každopádně jsem je ale respektoval.

Bohužel tento stav se diametrálně změnil. Teď už nemáme SNB a VB, ale máme Policii, potud je to v pořádku. Co se ovšem zcela vytratilo je respekt k představitelům zákona. Vždy mě zvedne ze židle, když vidím na internetu nějakého blbečka, který při dopravní kontrole vytáhne mobil a místo toho, aby se podrobil a respektoval policisty, tak se jim vysmívá, odmítá spolupracovat a vyhrožuje, že vše dá na Facebook, případně právníkům. Když to vidím, tak i přes ten monitor bych toho vola nejraději přetáhnul po zádech. Ti kluci na ulici jasně vědí, co by měli udělat, aby si respekt zasloužili, na druhou stranou jsou pod tlakem, že jejich jednání bude posuzovat nějaký úředník od stolu a za jejich iniciativu je svlékne z uniformy.

Policista je představitel zákona a musí dbát na dodržování zákonů.  K tomu, aby tak mohl činit, je vybaven určitými pravomocemi, které mu umožňují vynutit si právo i za použití určitých omezení a donucovacích prostředků. V zákoně o Polici je jasně definováno, co jsou donucovací prostředky a za jakých okolností je smí policista použít. Policista při použití donucovacího prostředku dbá na to, aby nezpůsobil dané osobě újmu zřejmě nepřiměřenou povaze a nebezpečnosti jejího protiprávního jednání. A tady vidím problém. Co je újma zřejmě nepřiměřená? Nejsem právník, takže se nebudu pouštět do rozboru tohoto paragrafu, ale zkusím se na to podívat jako bývalý policajt.

Při střetu s podezřelým člověkem, pachatelem trestného činu či přestupku nebo i při běžné kontrole totožnosti osoby musíte být stále ve střehu. Nikdy nevíte, co se z toho vyvrbí, vše může proběhnout v klidu nebo daná osoba na vás bez varování zaútočí. Musíte být připraveni reagovat a v případě nutnosti použít donucovací prostředky nebo zbraň, v závislosti na situaci. Jste u toho sám, popřípadě s kolegou, a pouze vy víte, jak vnímáte situaci. Na toto žádný psychologický model neexistuje, i ta nejnevinnější situace se může zvrtnout v život ohrožující drama. Záleží pouze na vás, jak situaci vyhodnotíte, jestli bude stačit zvýšení hlasu nebo použijete jiný zákonný prostředek.  Nikdo jiný tam není, ani státní zástupce, ani GIBS nebo někdo z ligy na ochranu lidských práv. Jste tam pouze vy a druhá strana. Je jasné, že v okamžiku, kdy si z vás podezřelý dělá „prdel“, vysmívá se vám, odmítá plnit to, k čemu je vyzván, tak musíte přitvrdit, abyste si vynutili respekt a dodržování práva.  A v tomto okamžiku se dostáváte ke zlomovému bodu. Vy víte, že jste v právu, že jednáte v mezích zákona, ale na druhou stranu si nejste jistý, že když někomu omezíte osobní svobodu pouty nebo ho pacifikujete za pomoci obušku, zda vás to nebude stát kariéru.

Postavení policistů skutečně není jednoduché a případy z poslední doby ukazují, že směr skandalizování policejních zákroků má stále zelenou. Zachytil jsem na webu diskuzi, která reagovala na článek v Lidovkách pod titulkem „Muže v poutech pacifikovalo devět policistů 40 minut, zákrok nepřežil“. Bez hlubší znalosti pozadí celé akce byli ti kluci nazýváni „modrou lůzou, sadisty v uniformě“ a jinými výrazy. To, že se jednalo o agresivního pachatele, který policisty napadal a pokoušel se utéct, nikdo neřešil. Zamyslel se někdo nad tím, že kdyby ten chlap utekl, tak mohl za rohem zabít třeba vaše dítě? Co byste psali pak, „modrá lůza nezvládla zákrok a vinou špatné práce policie zemřel nevinný člověk“? Nechci rozebírat tento policejní zákrok, na to dost neznám fakta, ale vadí mi, že ti chlapi jsou již předem částí veřejnosti odsouzeni, aniž by proběhnul soud. Všichni ti křiklouni a zastánci práv „drbanů“ by se měli zamyslet nad tím, co by se mohlo stát, kdyby policie nezakročila. Rozhodně nejsem zastáncem zbytečné tvrdosti, ale v případě, že se někdo odmítá podrobit příkazům policie, je zvýšená tvrdost na místě, protože pouze tak bude mít policie respekt, což je základem její úspěšné práce.

Jsem rád, že jsem sloužil v devadesátých letech, kdy policie měla větší respekt a kdy jsme se nemuseli bát toho, že když na chlapa zařveme, tak za to budeme popotahováni. Podle toho, jak se situace vyvíjí, se taky může stát, že do budoucna bude URN před zákrokem klepat na dveře a ptát se, jestli může vstoupit do objektu.

Lumír Němec http://www.thortac.com/