Vojáci speciálních sil dostanou přidáno. Nově by jejich stabilizační příspěvek měl být 21.000,- Kč tedy tolik, kolik má náčelník Generálního štábu. Ministerstvo tak reaguje na zvyšující se pokles příslušníků speciálních sil a chce k těmto složkám přilákat novou krev. Zatímco u jiných armádních útvarů naplněnost stoupá, u 601 je tomu naopak. V červenci 2015 byla obsazenost útvaru na 83% a nyní to je již pouze 73%.
To že Ministerstvo Obrany chce vojákům přidat, je naprosto v pořádku. Práce vojáka je náročná psychicky i fyzicky, má zvýšené nároky na rodinu a nese s sebou riziko těžkého zranění nebo smrti. Přesto si myslím, že peníze by neměly být tou hlavní motivací ke vstupu do armády a motivací pro vstup do speciální jednotky už vůbec ne.
Do ozbrojených sborů jsem vstoupil v roce 1991. Přestože jsem začínal u ochranné služby, mým jasným a jediným cílem bylo stát se příslušníkem URN. Tomuto cíli jsem podřídil vše. Pracoval jsem na sobě, abych byl připravený až mě pozvou k přijímacímu řízení. Mou největší motivací byla čest stát se příslušníkem tohoto elitního útvaru. Do dnes si pamatuji na ten pocit pýchy a hrdosti, když jsem si poprvé nasadil červený baret se znakem orla na padáku. Po svém nástupu jsem poznal mnoho skvělých chlapů. Měli jsme různé názory na politický vývoj, situaci v Policii a v dalších věcech. Jedno jsme však měli společné. Byli jsme hrdi na to, že jsme příslušníci elitního útvaru URN a nikdo z nás tu práci nedělal pro peníze.
Situace se začala měnit po roce 2002, kdy útvar začal vyjíždět na zahraniční mise. Byla to příležitost nejenom získat zkušenosti, ale také si vydělat slušné peníze. Tato možnost výdělku začala k útvaru lákat i novou skupinu lidí. Už to nebyli pouze srdcaři co chtěli být příslušníky URN, ale i chlapi které lákala především vidina peněz. Nebylo to 100% uchazečů, ale byli a s postupem času se jejich počet zvyšoval. A bohužel na těch chlapech to bylo znát. Byli na tom skvěle fyzicky i profesně, ale jedna věc jim chyběla. Neměli to správné srdce bojovníka, to které měli chlapi, se kterými jsem se setkal v 90 letech.
Práci ve speciální jednotce můžete dělat dobře, protože vás to baví , chcete ji vykonávat pro její prestiž a pro hrdost, že patříte k elitě. Pak můžete překonávat překážky a dokážete „nemožné“. Budete dýchat za svoje kamarády a v případě potřeby nasadíte i život. Obávám se, že pokud vaší největší motivací budou pouze peníze, tak se může stát , že v případě krizové situace si najednou uvědomíte „ ty peníze mi za to nestojí“ a necháte ostatní ve štychu. Zkrátka, ke speciálním jednotkám se pouze pro peníze nechodí.