Armáda České republiky převzala velení výcvikové mise v africkém Mali. Hlavním cílem této mise je výcvik a podpora malijské armády tak, aby byla v budoucnu schopna samostatně čelit útokům ozbrojených teroristických skupin a zajistit suverenitu a teritoriální integritu země. I když se jedná o výcvikovou misi, tak to rozhodně nebude procházka růžovým sadem.
Africkým Mali již delší dobu zmítá vlna násilí. Teroristické útoky džihádistických skupin jsou stále častější, centrální vláda nemá zemi pod kontrolou a prezident přiznává, že ve hře jde o osud celého státu. Vzestup islamistů v této oblasti je fakt, který se netýká pouze Mali, ale i ostatních zemí v regionu. Jedním z důvodů nárůstu teroristické činnosti je i příliv bývalých příslušníků Islámského státu do zemí centrální Afriky. Kteří zde cítí vhodné podhoubí pro vybudování dalšího „islámského ráje na zemi“.
V rámci operace Barkhane působí v Mali asi tisíc francouzských vojáků, jejichž úkolem je bojovat proti teroristům. V rámci operace EUTM a MINUSMA působí v zemi asi 13000 dalších příslušníků ozbrojených složek pod mandátem OSN. Úkolem těchto vojáků ovšem není bojovat proti teroristům, ale zajišťovat bezpečnost, chránit civilisty a podporovat politický dialog a snahy o smíření. Jinými slovy těchto 13000 vojáků může pouze pozorovat, nijak aktivně nevstupovat do bojů, zbraň použít jenom v případě, že jsou napadeni, sbírat a počítat mrtvé civilisty.
Úkolem Čechů je výcvik příslušníků tamní armády. Bude to ale stačit? Nebude. Tato strategie se aplikovala v Iráku v Afghánistánu a výsledek? Malijští vojáci jsou nedostatečně vycvičeni, špatně vyzbrojeni a tlaku odhodlaných islamistů se nedokáží samostatně bránit. Pokud je pouze vyzbrojíme, vycvičíme, ale nebudeme je aktivně podporovat v rámci bojové činnosti, může se opakovat situace z Iráckého Mosulu, kde cca. 2000 bojovníků ISIS svou pouhou přítomností ve městě přimělo k útěku asi 20000 iráckých vojáků. A na místě následně ukořistili materiál a vybavení za miliardy dolarů.
Osobně nejsem příznivcem těchto pozorovacích, humanitárních a výcvikových misí. Myslím, že to je pouhé mrhání prostředky a lidskými životy. Kontingent 13000 vojáků pod mandátem OSN stojí mnoho prostředků, ale jeho efektivita se ukazuje jako malá. A s terorizmem skutečně nelze bojovat „mozkem a srdcem“ jak se ukázalo v Afghánistánu. Jediné čemu teroristé skutečně rozumí je síla. Pokud tedy chceme proti terorismu úspěšně bojovat, neměli bychom se obávat sílu použít. Kdybychom místo těch 13000 ozbrojenců vyslali menší, ale efektivní bojový kontingent, byli bychom mnohem úspěšnější. Otázkou ovšem je, jestli to skutečně chceme nebo jestli mocným tohoto světa tento chaos vyhovuje.