Dostal se ke mně rozhovor, který pro Security magazín udělal policista Petr Reif. Petra znám osobně již řadu let. Považuji jej za svého kamaráda a jsem přesvědčený, že svou práci dělá srdcem a dělá ji dobře. Petr je známý tím, že každý rok, pokud to jde, odlétá na dovolenou do USA, kde spolu s americkými policisty tráví nějaký čas. Zúčastňuje se jejich zákroků, pozoruje je při práci a má tak možnost na vlastní oči vidět práci policistů v USA.
Jedna z otázek kterou Petrovi redaktor položil byl dotaz „Jaké jsou hlavní rozdíly mezi českou a americkou policií?“ Petrova odpověď byla: „Já jsem zažil věc, která mě strašně moc překvapila. Byl tam nějaký zásah, kdy i normální hlídkaři jsou neuvěřitelně profesionální, což je dané tamní školou. Tady mi přijde, že policisté jsou už po pár letech takoví vyhořelí. Je to ale bohužel dané tím, jak jsou platově ohodnocení. Průměrný policista nebo strážník v Česku vydělá ročně 350 tisíc korun, zatímco jeho americký kolega má v přepočtu kolem milionu. Když jsem policistům v Los Angeles řekl, kolik beru měsíčně, tak se mě nejprve zeptali, jestli to není týdenní mzda. Když jsem je ujistil, že mluvím opravdu o výdělku za měsíc, řekli mi, že musím být opravdu velký srdcař, že tohle dělám“.
A tady bych si s ním dovolil nesouhlasit. Nemyslím si, že kvalita provedení Policejní práce je otázkou peněz. A domněnka, že pokud bychom Polici zvedli platy, tak se kvalita jejich práce zlepší je mylná. Lidé kteří jdou k polici pouze pro peníze, tu práci nebudou dělat dobře ani když jim plat zvednete třikrát. Podle mě je problém někde jinde.
U Policie jsem strávil 14 let. nastoupil jsem v roce 1991, což byly takové divoké časy. Začínal jsem u tehdejší FOS ( Federální ochranná služba) a nikdy nezapomenu na svůj první den. Přišel jsem ráno do práce, nafasoval jsem „placku“ a služební pistoli se dvěma plnými zásobníky. Musím říct, že nikdy dříve jsem pistoli v ruce neměl. Člověk, který mě přijímal mi řekl: „Netahej to na diskotéku a ráno se se nahlas na předsednictvu vlády“. Připadal jsem si jako Kevin Costner z filmu Osobní strážce a cítil jsem se hrdý a šťastný. Nástupní plat v roce 1991 nebyl nic moc, v porovnání s mým předchozím platem strojvedoucího jsem šel dolu, ale bylo mi to fuk. Chtěl jsem tu práci dělat. V té době jsem potkal mnoho mladých kluků, kteří na tom byli stejně jako já, práce je bavila a peníze nikdo neřešil. V roce 1993 jsem nastoupil k URN a situace se opakovala. Banda nadšenců, kteří dokázali šílené věci a peníze v tom nehráli žádnou roli. Když jsme ukazovali Američanům seskoky z 200m na křídlech, tak se také ptali kolik bereme. Naše odpověď je překvapila a mysleli si, že naše práce je pro nás náboženství. My jsme tu práci prostě chtěli dělat. Příslušnost k elitě a červený baret pro nás bylo víc než peníze.
Podle mého názoru frustrace a vyhoření některých příslušníků Policie pramení z něčeho jiného. Jsou přehlceni prací. Často mají obavy, že pokud adekvátně zasáhnou proti „drbanovi“ a ten si na ně bude stěžovat, tak se za ně nikdo nepostaví. A z toho vyplývajíc i ztráta respektu, protože mnoho lidí si myslí, že policie je jakási banda kašparů, kteří jim pouze znepříjemňují jejich činnost. Nedovedu si představit, že v 90 letech, by si mě někdo při provádění kontroly osoby točil na mobil a vyhrožoval, že si mě podá. Já ty muže a ženy obdivuji, už bych na to nervy neměl. Být policistou dnes, tak mě za týden vyhodí nebo skončím v CPZ. Myslím, že toto jsou významnější problémy, které trápí současné policisty než výše platu. Pokud by jim stát přidal, tak se určitě zlobit nebudou, ale nejsem si jistý, že se to výrazně projeví na kvalitě jejich práce.
Zdroj: https://www.securitymagazin.cz/security/komentar-vyse-platu-neni-to-co-soucasne-policisty-trapi-1404066463.html