Bránit území, rodinu a majetek bylo od pradávna přirozenou reakcí mužů na napadení svého území, své domoviny své vlasti. Nebyl to akt hrdinství nebo výjimečnosti, byla to nutnost. Měli před sebou dvě možnosti. Neudělám nic a přijdu o všechno, začnu se bránit tak mám šanci. A vím, že i když se neubráním, tak jsem alespoň udělal vše, co bylo v mých silách.
Po třiceti letech relativního klidu a života v iluzi, že války jsou pouze minulostí, jsme se 24.února 2022 probudili z našeho snu. Rusko napadlo nezávislou Ukrajinu a v Evropě se rozhořel nejhorší konflikt od druhé světové války. Státy si uvědomily, že omezování zbrojního průmyslu a výdajů na obranu byla slepá cesta a začaly jednat. Přestože nejsme v otevřeném ozbrojeném konfliktu z Ruskem, tak nikdo nemůže vědět, kam až to může dojít. Nikdo neví, co se odehrává v hlavě zamindrákovaného skrčka, který se rozhodnul na sklonku života stát se imperátorem. Nikdo neví, co by byl další krok, pokud by uspěl na Ukrajině. Ruská média od začátku války otevřeně mluví o tom, že rozpad Sovětského svazu byla chyba a že by bylo dobré tento státní útvar obnovit.
Máme sice profesionální armádu, ale je jasné, že pokud by došlo k ozbrojenému konfliktu s takovou mocností jako je Rusko, tak by armádu bylo nutno posílit i o další vojáky. Takže se oprášili mobilizační plány a začali se předělávat tak, aby byly funkční. Jedná se o přípravu na to, co kdyby. Je jasné, že štěstí přeje připraveným anebo kdo je připraven není překvapen.
Přestože se jedná pouze o přípravu a je to stejné, jako když si firma připravuje krizový plán pro případ mimořádné situace nebo obce si připravují povodňové plány. Tak tento krok vlády vyvolal ve veřejném prostoru velmi negativní reakci.
Reakce některých jedinců nebo celých skupin mě velmi nemile překvapila. Ano máme různé názory na politiku, ekonomickou situaci atd. Nikdy mě však nenapadlo, jak moc se budeme lišit v názoru na obranu vlasti. Publikování a sdílení různých návodů, jak se vyhnout branné povinnosti je pro mě něčím nepochopitelným. Bránit svou vlast by mělo být čestnou povinností každého. Hledání důvodů, jak se obraně vlasti vyhnout je známkou zbabělosti.
Válka znamená smrt a utrpení a nikomu se do války nechce a nikdo válku nechce. Pokud k válce dojde, je lepší se alespoň pokusit bránit, než sedět jako tupá ovce a prosit agresora o stanovení mírných podmínek. Je jasné, že s jídlem roste chuť a úspěšný agresor si dříve nebo později uvědomí, že chce víc