Velitel zásahové skupiny začal vysvětlovat plán akce. „Rozdělíme vás to tří týmů Alfa půjde ze střechy. Jejím úkolem bude odpálit okno a naházet tam Péčka (zásahová výbuška). Dva budou viset na laně a jeden to shora jistí. Tým Bravo půjde taky z lana, ale na druhou stranu. Odpálíte balkonové dveře, vniknete dovnitř a pak budete dělat svoji práci. Tým Charlie půjde dveřmi. Vyrazíte dveře a společně s Bravem uděláte, co je potřeba. Víte o koho jde, není to žádný vořezávátko, už střílel, zdrhnul z Mírova a má u sebe zbraně, možná i granát. Nic nesmíme podcenit. Odstřelovači vás budou krýt z obou stran. Dotazy? Pokud ne, připravte a čekáme na rozkaz.“
Po rozdělení do týmů si každý z chlapů ještě jednou zkontroloval všechen materiál. Všichni víme že co se má posrat se posere, takže se snažíme to co nejvíce eliminovat. V hlavě se vám honí různé myšlenky. Přehráváte si různé scénáře a připravujete si řešení. Je to nejlepší příprava, protože když se něco stane a vy jste s tím hypoteticky počítali, tak máte mnohem větší šanci, že zareagujete správně a včas.
„Jdeme na to, odjezd za deset minut, zaznělo ve vysílačkách“. A je to tady, pořádná akce. V hlavě se mísí nadšení a obavy, nikdy nevíte co se může stát. Ono to k té práci patří, vy počítáte s rizikem, ale zároveň věříte, že se to nestane. „Počítej s nejhorším a doufej v nejlepší“ jedno z doporučení psychologa URN, které mě doprovází celý život.
Chlapi jsou v autech a pomalu vyrážíme na místo určení. Neděláme žádné show, nechceme se prozradit ještě před zásahem. Auta necháme za rohem a do baráku se dostaneme jiným vchodem, procházíme sklepy a pak rychle na střechu. Pouze tým Charlie zůstává ve sklepě a čeká až budeme na střeše připraveni. Na střeše nás už čeká přípravný tým, jehož úkolem bylo připravit fixní body, do kterých zásahové týmy zaháknou lana. Každý z příslušníků si umí vytvořit fixní bod, ale tady šlo o čas. Dostat se na střechu a co nejrychleji se dostat ke Kajínkovi. Navíc celá akce probíhala uprostřed sídliště a hrozilo odhalení. Někdo mu do toho bytu pomohl a ten někdo si mohl všimnout našich pohybů a dát mu echo. Což by byl průser, protože bychom přišli o moment překvapení, který hraje velmi důležitou roli při každé akci. Pokud o vás „drban“ ví, tak se může připravit a riziko ztráty nebo neúspěchu se zvýší.
Na střeše je tma, zima a fičí nepříjemný vítr, každý z chlapů se zasekává do fixních lan a naposledy si kontroluje materiál. Jestli je vše dotaženo, nic necinká. Přesunujeme se k okraji střechy, my do ulice a Alfa se připravuje slanit směrem do vnitřního bloku. Sedáme si na okraj střechy a pomalu se chytáme nastoupit na zeď domu. Sedím na hraně střechy, čekám na rozkaz a hlavou se mi honí různé myšlenky. Je to samozřejmě i obava, jak to dopadne. Není to jen obava o vás, ale i obava o vaše kamarády. Máte odpovědnost i za ně, tým je jako hodinový strojek, pokud se pokazí jedno kolečko tak se to zastaví celé. Na druhou stranu tato sounáležitost vám dává obrovskou sílu. Víte, že nejste sám a víte že vás v tom kluci nenechají. Dostáváme pokyn abychom přelezli přes hranu a zavěsili se do lan, která jsou ukotvena v úrovni střechy a to dělá nástup obtížnější. Víte, že vše musí probíhat v co největším tichu, aby nebyl útok předčasně prozrazen, to by byl problém. Každý s chlapů se soustředí na svou práci, zatím jde vše podle plánu. Velitel skupiny kontroluje, jestli jsou všichni připraveni a do vysílačky podává hlášení. Tým Bravo na pozici, tým Alfa na pozici, tým Charlie na pozici zní eterem. Jako odpověď zazní hlas velitele zásahu „ pro všechny týmy“ přesuňte se do výchozího postavení. Poslední pohled směrem na Nové Butovice, kde mám domluvenu večeři s jednou slečnou, vím že přijdu pozdě, ale pokud bude vše OK, tak večer budu za velkého kinga.
Slaňit s plnou výstrojí je něco jiného než v teplácích na skále. Celková výstroj včetně zbraně a munice má přes 30 kg, je to těžké samo o sobě, na tož s tím viset na laně. Po stěně se musíte pohybovat potichu a nedělat žádný hluk. Pro mě je největší problém, překonávání balkonů. Odskočit se nemohu, zhoupnout se do prostoru balkonu také ne. Takže se přes každý balkon spouštím pomalu hlavou dolů, až se dostanu do pozice, kdy nohama dosáhnu na zábradlí a nezpůsobím hluk, jde to pomalu, ale jde to potichu. Pomalu se dostáváme na zájmový balkon, kamarád, jehož úkolem je odpálit balkonové dveře jde o něco níž a kryje se z boku za balkonovou zdí. Postupně všechny týmy hlásí zaujmutí výchozího postavení. „ Rozumím všechny týmy na pozicích“ zní ve vysílačce hlas velitele. Začíná odpočet „ pět, čtyři, tři, dva, jedna go, go go“.